|
|
Dramaturgical and Aesthetical Development of Deux ex Machine in Selected Works by Pierre Corneille and Jean Racine
Balucha, Martin ; Šuman, Záviš (vedoucí práce) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Práce je věnována divadelnímu principu, který se tradičně označuje latinským názvem Deus ex machina - tedy bůh na stroji. Ačkoliv je tento způsob ukončení tragického děje zmíněný již v Aristotelově Poetice, neustále se mění jeho využití a chápání. Rovněž se obměňuje i statut, který Deus ex machina má v rámci dramatických pravidel. Cílem této práce bude popsat vývoj tohoto divadelního prvku, a to jak z dramaturgického, tak i z estetického hlediska. První část práce se zaměřuje na teoretický rozbor Deus ex machina. Postupně představujeme názory tří francouzských "klasicistních" teoretiků, jmenovitě Jeana Chapelaina, abbé d'Aubignaka a Hippolyte- Julese Pilete de La Mesnardièrea. V každé z těchto teoretických pasáží se zmíněnému divadelnímu postupu věnujeme jednak v rámci jednotlivých dramaturgických doktrín, jednak v úzké souvislosti s ostatními dramatickými pravidly. Druhá část práce se zabývá praktickým využitím Deus ex Machina v šesti vybraných tragédiích, jejichž náměty čerpají z mytologických příběhů o Ifigénii a Médei. V celé práci divadelní prvek Deus ex machina rozebíráme především v rámci dalších iracionálních jevů, jejichž použití je nedílnou součástí tragického vylíčení děje. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Pierre Corneille's dramaturgy in Médée
Balucha, Martin ; Šuman, Záviš (vedoucí práce) ; Ébert-Zeminová, Catherine (oponent)
Studie s názvem : La Dramaturgie de Pierre Corneille dans Médée, se zabývá problematikou barokní a klasicistní estetiky v divadelní hře, Médea. Cílem práce je zhodnotit charakter Corneillovy verze Médei nejen v kontextu antické a dobové literární kritiky, ale i v rámci působení zmíněných estetik. Za tímto účelem byla práce rozdělena do následujících kapitol: 1. Úvod, 2. Divadelní hra nacházející se na rozhraní dvou estetik, 3. Divadlo vnímané zrakem i sluchem, 4. Pod tíhou nesčetných pravidel, 5. Závěr. Kapitola 2. nejprve podává stručný popis divadelní tvorby 17.století. Následně se zabývá problematikou barokní estetiky a prezentuje koncepci Jeana Rousseta, Bruce Morissetta a Raymonda Lebèga. Kapitola 3. vychází z koncepce barokní estetiky Raymonda Lebéga, zaměřující se na zobrazení smrti a násilí na jevišti. Ta byla následně aplikována na jednotlivé pasáže Médei - jmenovitě na Kreontovu sebevraždu, vraždu Glauke a dětí a Jásonovu sebevraždu. Kapitola 4. je shrnutím názorů řeckých, římských a klasicistních autorů, stejně tak jako Corneillových postojů k pojmům bienséance (přiměřenost), vraisemblance (věrohodnost), ressemblance (podobnost) a én tó phanerõ (smrt na jevišti). Práce přináší zhuštěný pohled na první Corneillovu tragédii, Médea, která není produktem pouze klasicistní estetiky, ale reflektuje...
|
|
|
Dramaturgical and Aesthetical Development of Deux ex Machine in Selected Works by Pierre Corneille and Jean Racine
Balucha, Martin ; Šuman, Záviš (vedoucí práce) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Práce je věnována divadelnímu principu, který se tradičně označuje latinským názvem Deus ex machina - tedy bůh na stroji. Ačkoliv je tento způsob ukončení tragického děje zmíněný již v Aristotelově Poetice, neustále se mění jeho využití a chápání. Rovněž se obměňuje i statut, který Deus ex machina má v rámci dramatických pravidel. Cílem této práce bude popsat vývoj tohoto divadelního prvku, a to jak z dramaturgického, tak i z estetického hlediska. První část práce se zaměřuje na teoretický rozbor Deus ex machina. Postupně představujeme názory tří francouzských "klasicistních" teoretiků, jmenovitě Jeana Chapelaina, abbé d'Aubignaka a Hippolyte- Julese Pilete de La Mesnardièrea. V každé z těchto teoretických pasáží se zmíněnému divadelnímu postupu věnujeme jednak v rámci jednotlivých dramaturgických doktrín, jednak v úzké souvislosti s ostatními dramatickými pravidly. Druhá část práce se zabývá praktickým využitím Deus ex Machina v šesti vybraných tragédiích, jejichž náměty čerpají z mytologických příběhů o Ifigénii a Médei. V celé práci divadelní prvek Deus ex machina rozebíráme především v rámci dalších iracionálních jevů, jejichž použití je nedílnou součástí tragického vylíčení děje. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Pierre Corneille's dramaturgy in Médée
Balucha, Martin ; Šuman, Záviš (vedoucí práce) ; Ébert-Zeminová, Catherine (oponent)
Studie s názvem : La Dramaturgie de Pierre Corneille dans Médée, se zabývá problematikou barokní a klasicistní estetiky v divadelní hře, Médea. Cílem práce je zhodnotit charakter Corneillovy verze Médei nejen v kontextu antické a dobové literární kritiky, ale i v rámci působení zmíněných estetik. Za tímto účelem byla práce rozdělena do následujících kapitol: 1. Úvod, 2. Divadelní hra nacházející se na rozhraní dvou estetik, 3. Divadlo vnímané zrakem i sluchem, 4. Pod tíhou nesčetných pravidel, 5. Závěr. Kapitola 2. nejprve podává stručný popis divadelní tvorby 17.století. Následně se zabývá problematikou barokní estetiky a prezentuje koncepci Jeana Rousseta, Bruce Morissetta a Raymonda Lebèga. Kapitola 3. vychází z koncepce barokní estetiky Raymonda Lebéga, zaměřující se na zobrazení smrti a násilí na jevišti. Ta byla následně aplikována na jednotlivé pasáže Médei - jmenovitě na Kreontovu sebevraždu, vraždu Glauke a dětí a Jásonovu sebevraždu. Kapitola 4. je shrnutím názorů řeckých, římských a klasicistních autorů, stejně tak jako Corneillových postojů k pojmům bienséance (přiměřenost), vraisemblance (věrohodnost), ressemblance (podobnost) a én tó phanerõ (smrt na jevišti). Práce přináší zhuštěný pohled na první Corneillovu tragédii, Médea, která není produktem pouze klasicistní estetiky, ale reflektuje...
|
host ::
RSS.